Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rudolf Steiner - Básně, modlitby, meditace III.

23. 2. 2013
Modlitby, které dal Rudolf Steiner rodičům a dětem
A různé další
Mluveno matkou před narozením:
A duše dítěte
budiž dána
podle Vaší vůle
z duchovních světů.


* * *
Po narození:
A duše dítěte
budiž mnou vedena
podle Vaší vůle
do duchovních světů.
* * *
Mluveno matkou před narozením:
Světlo a teplo
Božského ducha světa
Zahaliž mne.
* * *
Mluveno matkou:
Modlitba matky za své dítě
Do tebe nechť proudí světlo, které by tě uchopilo.
Provázím jeho paprsky teplem své lásky.
Myslím svými nejlepšími radostnými myšlenkami na hnutí tvého srdce,
aby tebe posilovaly,
aby tebe nesly,
aby tebe rozjasňovaly.
51
Sbírat chtěla bych před tvými životními kroky
své nejlepší radostné myšlenky,
aby se připojily ke tvé životní vůlí
a ta aby se posilňující nalézala v celém světě
stále více sama skrze sebe.
* * *
Večerní modlitba pro malé děti, které se již samy modlí:
Od hlavy až k patě
obraz Boží jsem.
Od srdce až do rukou
cítím Boží dech.
Promlouvám-li ústy,
následuji Boží vůli.
Zřím-li Boha všude:
v otci i též v matce,
ve všech milých lidech,
ve zvířeti i květině
ve stromu i kameni,
nepociťuji strach před ničím,
jenom lásku ke všemu,
co mne obklopuje,
co je kolem mne.
(Neučit zpaměti. Dítě každého večera opakuje po dospělém slova, později jednotlivé řádky, až se ponenáhlu naučí celé modlitbě.)
* * *
Ráno
Když vidím Slunce, myslím ducha Božího,
Když pohnu rukou, žije ve mně duše Boží,
Když učiním krok, jde ve mně vůle Boží,
A když vidím člověka,
Žije v něm duše Boží,
A ta žije také v otci a matce,
Ve zvířeti a květině, ve stromu a kameni.
Nikdy mě strach nemůže dostihnout,
Jestliže myslím...v duchu Božím,
Jestliže žiji...v duši Boží,
52
Jestliže kráčím...ve vůli Boží.
(Ranní modlitba dítěte)
* * *
Weisheit durchleuchte mich...
Moudrosti, prosvětli mě,
Lásko, protepluj mne
Sílo, pronikej mnou,
Aby ve mně povstal
Služebník svaté věci,
Pomocník lidstva,
Nezištný a věrný.
* * *
Ich schaue in die Welt...
Dívám se do světa,
V němž svítí Slunce,
V němž září hvězdy,
V němž leží kameny,
Žijící rostou rostliny,
Cítící žijí zvířata,
V němž oduševnělý člověk
Dává příbytek duchu.
Dívám se do duše,
Která žije v mém nitru. –
Duch Boží tká
Ve světle Slunce i duše,
V prostoru světa venku
V hlubinách duše uvnitř. –
K tobě, ó duchu Boží,
chci se obracet s prosbou,
Aby v mém nitru rostly
K učení a k práci
Síla a požehnání.
(Pro děti)
* * *
Z ducha vzniklo všechno bytí –
v duchu má kořeny všechen život –
53
k duchu směřují všechny bytosti.
* * *
Es keimen die Wurzeln in der Erde Nacht...
Rostliny klíčí v noci země,
Byliny pučí mocí vzduchu,
Plodiny zrají silou Slunce.
Tak klíčí duše ve schráně srdce,
Tak pučí moc ducha ve světle světa,
Tak zraje síla člověka v záření Božím.
(Modlitba před jídlem, u stolu)
* * *
V hlavě síla víry,
v srdci moc lásky,
v celém člověku silná naděje –
drží a nese život.
* * *
Kdo stále se snaží k duchu,
může bez bázně doufat,
že v pravý čas
nebude bez vedení ducha.
* * *
Ve světle žije moudrost.
* * *
Kolem mne žije mnoho bytostí,
kolem mne je mnoho věcí,
v mém srdci také –
mluví Bůh ke světu.
A mluví nejlépe,
umím-li milovat
54


všechny bytosti,
všechny lidi.
* * *
Bolest osvobozuje duši,
aby zesílila v duchu.
* * *
Slunce, ty svítíš nad mou hlavou,
hvězdy, vy záříte nad poli a městy,
zvířata, vy se pohybujete po matce Zemi,
rostliny, vy žijete silou Země a Slunce.
* * *
Pode mnou Země,
jež mne nese,
nade mnou nebe,
jež mne chrání,
kolem mne vzduch,
jenž mi život dává,
a ve všem Bůh,
který rád mne má.
* * *
Světlo Slunce proudí
šířemi prostoru,
ptačí zpěv zaznívá
vzdušnými nivami,
úroda rostlin klíčí
ze zemské bytosti,
a lidské duše se zvedají
v pocitech vděčnosti
k duchům světa.
* * *
55
Pravda budiž mé duši světlem,


Láska budiž mého srdce silou,
Bůh dlí ve mně.
* * *
Poznání je světlo a láska jeho teplo.
* * *
Poznej, že odvaha skrze tebe Zemi nese vzhůru.
* * *
Naděje a očekávání jsou síly duše.
* * *
Teprve, když světelné myslím,
svítí má duše –
teprve, když moje duše svítí,
je Země hvězdou –
teprve, když Země je hvězdou,
jsem opravdu člověkem.
* * *
Bytost řadí se k bytosti v dálavách prostoru,
bytost následuje za bytostí v bězích věků.
Meškáš-li v dálavách prostoru, v běhu věků,
pak jsi, ó člověče, v říši pomíjejícna.
Nad ní zvedá se však mocně duše tvoje,
zří-li v tušení nebo vědomě nepomíjejícno
mimo dálavy prostoru, mimo běh věků.
* * *
56
Při západu Slunce (Beim Sonnenuntergang)
Své bolesti vkládám do zapadajícího Slunce,
Svá utrpení vkládám do jeho zářícího klínu.
V lásku proměněné, ve světle vytříbené (očištěné)
se opět vracejte jako síla k radostným obětným činům
* * *
Ó Michaeli
Pod Tvoji ochranu se poroučím
Tvému vedení se přidružuji
Ze všech sil svého srdce
Aby tento den se stal otiskem
Tvé vůle nesoucí můj osud (naše osudy).
* * *
Jdeš-li k Pravdě,
jdeš sám,
nikdo Ti nemůže
na této cestě být bratrem Tvé cesty (souputníkem).
* * *
Ten, kdo smyslu mluvy rozumí,
tomu svět se odhaluje
v obraze;
ten, kdo duše mluvy naslouchá,
tomu svět se stává
živou bytostí;
ten, kdo ducha mluvy prožívá,
tomu darem dává svět
sílu moudrosti;
ten, kdo mluvou je s to milovat,
tomu mluva uděluje vlastní moc.
Tak se chci pokusit
obrátit srdce své, i vnímavost
57
k duchu a duši slova.
A v lásce ke slovu
teprve cele obsáhnout
vlastní svou bytost.
* * *
Děti nechávají pro nás – dospělé –
otevřené nebe,
aby měl k nám přístup duchovní svět.
* * *
Člověk potřebuje vnitřní věrnost,
věrnost k vedení duchovních bytostí.
Na této věrnosti může stavět
svoji věčnou jsoucnost a podstatu
a tím prostupovat a posilovat
věčným světlem
smyslové bytí.
(Rudolf Steiner, Úsloví pravdy)
* * *
Hledejte skutečně praktický hmotný svět,
ale hledejte ho tak, aby Vás neohlušoval
vůči duchu, který v něm působí.
Nehledejte ho v nadsmyslové slasti,
z nadsmyslového sobectví,
ale hledejte ho,
protože ho chcete nesobecky užívat
v praktickém životě, ve hmotném světě.
* * *
58

 

Z dalších meditačních námětů a průpovědí Rudolfa Steinera
K posílení statečného postoje v životě
Standhaft stell ich mich ins Dasein...
Pevně stavím se do bytí,
jistě kráčím cestou života,
lásku chovám v bytostném svém jádru,
důvěru pěstuji při všem konání,
naději vtiskuji do všeho myšlení.
Těch pět dalo mně mé bytí,
těch pět dovede mne k cíli.
* * *
Michaelská imaginace
Z Mocností Slunce zrozené,
zářící, světy milostí obdarovávající duchovní Moci;
Michaela zářivým být rouchem
jste Vy předurčeny myšlením Bohů.
On, posel Kristův, ve Vás označuje
lidi nesoucí, svatou vesmírnou vůli;
Vy, jasné bytosti éterických světů,
přinášíte Kristovo Slovo k člověku.
Tak zjevuje se zvěstovatel Krista
doufajícím, žíznícím duším;
jim nechť září Vaše jasné Slovo
ve vesmírném věku duchovního člověka.
Vy, žáci duchovního poznání,
přijměte Michaelův moudrý pokyn,
přijměte Slovo lásky vesmírné vůle
působící do vrcholných cílů duší.
(Meditace Michaelova, 29. 9. 1924)
* * *
59
Ins Wesenlose blickend mit dem Seelenauge...
Do bezpodstatna okem duše zíraje
a ve stínových obrazech myšlení
podle vymyšlených pravidel oddávaje se snění;
tak často bádá bloudící bytost člověka
po smyslu a cíli života.
Z hlubin duše čerpat chce odpovědi
na otázky směřující do dálav světových.
To přemítání však již žije v bludu
hned při svých nejprvnějších krocích,
a nakonec pak vidí, jak ono nazírání ducha
bezmocně v sobě se jen ztravuje.
(Zkouška duše)
* * *
Des Lichtes webend Wesen, es erstrahlet...
Světlo tkající bytost září
dálkami prostoru,
aby naplnila svět bytím.
Požehnání lásky zahřívá
sled času,
aby vyvolalo všech světů projevy.
A poslové ducha snoubí
světlo tkající bytost
s projevy duší.
A když s oběma může sesnoubit
člověk svoje vlastní „já“,
ožívá ve výšinách ducha.
(Brána zasvěcení)
* * *
Des Lichtes webend Wesen...
Světlo tkající bytost září
od člověka k člověku,
aby naplnila všechen svět pravdou.
Požehnání lásky zahřívá
duši na duši,
aby naplnilo všechny světy blažeností.
A poslové ducha snoubí
60
požehnání plná díla lidí
s cíli světů.
A když to obé může sesnoubit
člověk, který v člověku se najde,
zazáří světlo ducha teplem duše.
(Brána zasvěcení)
* * *
In deinem Denken lebem Weltgadenken...
V tvém myšlení žijí světové myšlenky,
v tvém cítění tkají světové síly,
v tvém chtění působí bytosti vůle.
Ztrať se ve světových myšlenkách,
prožij se světovými silami,
stvoř se z bytostí vůle.
Ve světových dálavách neskonči
ve snivé hře myšlení;
počni v dálavách ducha
a skonči ve vlastní duše hlubinách;
najdeš cíle božství
poznaje sebe v sobě.
(Zkouška duše)
* * *
Ich denke meine Gedanken...
Myslím své myšlenky.
Já jsem myšlenka
myšlená hierarchiemi kosmu.
Moje věčná bytost pozůstává v tom,
že myšlení hierarchií
je věčné.
A když budu jednou domyšlen jednou z kategorií hierarchií,
pak budu předán –
(jako lidská myšlenka
učitelem je předávána žákovi) –
kategorii jiné,
aby mne tato v mé věčné, pravé bytosti
myslila dále.
Tak pociťuji sebe
61
v myšlenkovém světě kosmu.
* * *
Es leutet die Sonne...
Slunce svítí
temnu hmoty;
tak svítí Ducha
všehojící bytost
temnu duše
v mém lidském bytí.
Kdykoli se upamatuji
na její mocnou sílu
pravým teplem srdce,
prozařuje mne
svojí polední silou ducha.
* * *
Aus dem Geiste ist alles Sein entsprungen...
Z ducha vzniklo všechno bytí,
v duchu má kořeny všechen život,
k duchu směřují všechny bytosti.
* * *
Ich schaue in die Sternenwelt...
Dívám se do hvězdného světa:
rozumím lesku hvězd,
když mohu v něm zřít
Boží, moudrostí plné myšlení světů.
Dívám se do vlastního srdce;
rozumím tlukotu srdce,
cítím-li v něm
Boží, dobrotivostí plné řízení člověka.
Nerozumím ničemu z lesku hvězd
a také ničemu z tlukotu srdce,
nezřím-li a necítím-li Boha.
A Bůh uvedl moji duši
do tohoto života;
povede ji vždy k novým životům.
62
Tak mluví, kdo správně dovede myslet,
a každý rok, který žije dále,
mluví více o Bohu, i o věčnosti duše.
* * *
Modlitba za národ
Christus, Heiland der Welt...
Kriste, Spasiteli světa, Pane démonů,
slyš naši úpěnlivou prosbu,
skloň se dolů z duchovních výšin,
zachraň náš národ, dříve než zemře.
Zbraňuj bludu,
věnuj jasnost,
zbraňuj pochybnosti,
posiluj víru,
zbraňuj mdlobě,
daruj nám sílu,
abychom mohli pevně stát
v bouřící době,
abychom podpírat mohli
chvějící se most,
sloužíce věrně
duchu člověka.
Pane, hyneme, pospěš pomoci, než utoneme v přívalu zátopy.
* * *
Průpověď za těžce nemocné
Srdce jež milují,
Slunce jež zahřívají,
Vy, šlépěje Kristovy cesty
Do Otcova v e s m í r u,
Vás volám já z vlastní hrudi,
Vás volám já z vlastního ducha,
Ó, spějte k němu ... (jméno)
Paprsky lidských srdcí,
Zbožnosti vřelé toužení,
Vy, rodná místa Kristova
63
V Otcově p o z e m s k é m d o m ě,
Vás volám já z vlastního ducha,
Vás volám já z vlastní hrudi,
Ó, žijte v něm ... (jméno)
Zářící lidská lásko,
Hřející Slunce zář,
Vy, duševní roucha Kristova
V Otcově c h r á m u č l o v ě k a,
Vás volám já z vlastní hrudi,
Vás volám já z vlastního ducha,
Ó, pomáhejte v něm ... (jméno)
* * *
Ich war mit euch vereint...
Já byl jsem s vámi spojen,
zůstaňte vy spojeni ve mně.
Budeme spolu mluvit
mluvou věčného bytí.
Budeme činní,
tam kde působí výsledky činů.
Budeme tkát v duchu tam,
kde se setkávají myšlenky lidí
ve Slově věčné myšlenky.
* * *
Základní kámen
I.
Lidská duše!
Ty žiješ v údech,
které tebe nesou světem prostoru
do moře bytosti ducha;
na ducha se rozpomínej
v hlubinách duše,
kde ve vládnoucím bytí
Stvořitele světů
povstává vlastní já
v božském Já,
64
a ty budeš vpravdě žít
ve světové bytosti člověka.
Neboť vládne duch Otce výšin
vyvolávající bytí v hlubinách světů;
Vy, duchové sil,
dejte zaznít z výšin,
co v hlubinách najde ozvěnu;
a co praví:
Z božství pochází lidské bytí.
To slyší duchové východu, západu, severu i jihu;
I lidé nechť to slyší!
II.
Lidská duše!
Ty žiješ v tepu srdce a plic,
který tě vede rytmem času,
k cítění bytosti vlastní duše;
o duchu rozjímej
v duševní rovnováze,
kde proudící
světové tvůrčí činy
spojují vlastní já
se světovým Já,
a ty se budeš vpravdě cítit
v duševním působení člověka.
Neboť vládne v okruhu vůle Kristova
omilostňujíc duše ve světových rytmech.
Vy, duchové světla,
dejte z východu rozžehnout tomu,
co se utváří na západě;
a co praví:
V Kristu smrt stává se životem.
To slyší duchové východu, západu, severu i jihu;
I lidé nechť to slyší.
III.
Lidská duše!
Ty žiješ v klidu hlavy,
která tobě ze základů věčnosti
65
odhaluje myšlenky o světě;
na ducha nazírej
v klidu myšlenek,
kde věčné cíle Bohů
darují vlastnímu já
světlo bytosti světů
k svobodnému chtění,
a ty budeš vpravdě myslet
v základech lidského ducha.
Neboť vládnou světové myšlenky Ducha
v bytosti světů snažně prosíce o světlo:
Vy, duchové duší,
vyprosit dejte z hlubin,
co bude vyslyšeno na výšinách;
a co praví:
ve světových myšlenkách Ducha probouzí se duše.
To slyší duchové východu, západu, severu i jihu:
I lidé nechť to slyší.
IV.
Na rozhraní věků
vstoupilo světlo Ducha světů
do proudu pozemského bytí.
Noc – temno
dovládly;
jasné denní světlo
zazářilo do lidských duší;
světlo,
které zahřívá
prostá srdce pastýřů;
světlo,
které osvěcuje
moudré hlavy králů.
Božské světlo,
Kriste – Slunce,
zahřej
naše srdce,
osvěcuj
naše hlavy,
nechť dobré je,
co zakládáme
ze srdce
66
a co chceme
svou hlavou
cílevědomě vést.
(Mantrická báseň „Základní kámen“, zazněla na Vánočním sjezdu“ od Rudolfa Steinera při založení celosvětové Všeobecné anthroposofické společnosti 25. l2. l923 v Dornachu.)
67
* * *
Meditace před usnutím
Usínám (Es gibt sich selbst zurück die Seele...)
Než se probudím, bude moje duše
v duchovních světech.
Tam se setká s vůdčí bytostí
mého pozemského života,
která je v duchovním světě,
která se vznáší kolem mé hlavy.
Tam se setkám se svým géniem.
Než se probudím, měl jsem
své setkání s géniem.
Mávání perutí mého génia
dotklo se mé duše.
68
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA