Jdi na obsah Jdi na menu
 


ŠŤASTNOU CESTU POUTNÍKU

26. 8. 2013

ŠŤASTNOU CESTU POUTNÍKU

27.5.2013

 

V Assisi tak ticho bylo, 
že bylo slyšet i padáni okvětních lístků růží, 
do mne se prosáklo, zcela mě polapilo,
rozprostřelo se, až zamrazilo moji kůží.

Zbyly tam stavby po Františku
na tom je hodně k obdivu, 
to město však nabízí i ducha, a u věží pampelišku,
je čas sednout do trávy a prožít svoji modlitbu.

Nechat se uprázdnit a stát se prostorem,
kde vše je v souladu, jak jdoucí mraky,
prožít si harmonii - do všech stran - obzorem,
zapustit kořeny a těch mraků se držet taky.

Pak přišel on, oděn byl v hnědém hábitě
a kolem pasu mu ovázaný provaz vlál,
napsal mi na čelo kříž, sepnul své ruce k modlitbě,
odříkal pro mne Bohu prosbu - byl to mnich, byl to Františkán

Do očí se mi slzy vlily,
takové co vám berou hlas,
nejde pak mluvit, i kdybyste chtěli
nepřijdou z očí, ty přijdou z vás.

Není to slza smutku, ani slza bolesti
to přímo ze srdce se řine,
není to slza štěstí ani radosti
plakat očima, to je úplně jiné.

To nastal okamžik dávání a braní,
kdy cítím a žiji, že obojí je tady a teď.
Je to jak pevných řetězů trhání,
srdce se uvolni, vylije a nohy se začnou chvět

Už dopadl okvětní lístek z růží do trávy,
lehounce, jak když vložíš dítě do peřin,
to ticho přerušil jen mnich svými slovy, 
BUENO CAMINO PEREGRIN

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA